SOUTĚŽE RSHb Morava Jih
STARŠÍ DOROSTMLADŠÍ DOROSTLIGA starších žákůPŘEBOR mladších žákůPřípravkyMinipřípravky
TURNAJE RSHB MORAVA JIH

Jihomoravský přebor přípravek 2017 - 2018

1. turnaj 10.09.2017 - Hodonín

2. turnaj 08.10.2017 - Sudoměřice

3. turnaj 05.11.2017 - SM Malenovice

4. turnaj 18.03.2018 - SM Kyjov

5. turnaj 15.04.2018 - Brno

6. turnaj 13.05.2018 - Zohor

7. turnaj 03.06.2018 - Místo bude upřesněno

 

Jihomoravský přebor minipřípravek  2017 - 2018

1. turnaj 24.09.2017 - Kyjov

2. turnaj 22.10.2017 - Zohor

3. turnaj 12.11.2017 - SM Brno BVV

4. turnaj 11.03.2018 - Sudoměřice

5. turnaj 01.04.2018 - Hodonín

6. turnaj 29.04.2018 - SM Malenovice

7. turnaj 27.05.2018 - Místo bude upřesněno

 

Jihomoravský přebor mikropřípravek  2017 - 2018

1. turnaj 08.10.2017 - Sudoměřice

2. turnaj 02.12.2017 - Kyjov tělocvična

3. turnaj 15.04.2018 - Brno

4. turnaj 03.06.2018 - Místo bude upřesněno

 
ADRESA RSHB MORAVA JIH

Adresa RSHb RSHb Morava Jih
Mezivodí 2233/2a, 697 01 Kyjov - Nětčice

číslo účtu - 2201125159/2010

IČ: 22769099

Úřední hodiny sekretariátu:
viz. provozní doba

ADMINISTRACE SOUPISEK

FACEBOOK RSHB - MJ

MÍČKY PRO KLUBY

POJIŠTĚNÍ ČLENŮ ČMSHB

ČTENÍ DOKUMENTŮ PDF

Logo Acrobat

Nemůžete číst dokumenty ve formátu PDF? V tom případě Vám chybí nainstalovaný Acrobat Reader. Program je zdarma a po nainstalování Vám tuto chybu odstraní. Stáhnout si jej můžete ZDE!

TITULNÍ STRANA » Byl nejmenší a smáli se mu. Fraňo dnes prohání reprezentanty i svůj idol
HLEDEJ V ARCHIVU
NE 03.12.2017 | 13:00
4 : 2 (2:0,2:2,0:0)
NE 03.12.2017 | 11:00
7 : 1 (3:0,2:0,2:1)
NE 03.12.2017 | 10:00
4 : 3 ss (1:0,0:2,2:1-1:0)
SO 02.12.2017 | 11:30
3 : 2 (0:0,1:1,2:1)
SO 02.12.2017 | 10:00
0 : 6 (0:0,0:3,0:3)
SO 02.12.2017 | 11:00
13 : 0 (4:0,3:0,6:0)
SO 02.12.2017 | 16:00
1 : 3 (0:0,1:1,0:2)
PÁ 01.12.2017 | 20:00
4 : 0 (2:0,1:0,1:0)
Nejbližší utkání - Pátek 23.02.2018
» 18:00 | Snack Dobřany-Buldoci Stříbro
NE 03.12.2017 | 11:00
1 : 4 (0:0,0:2,1:2)
NE 03.12.2017 | 11:30
2 : 4 (1:0,0:2,1:2)
Nejbližší utkání - Neděle 25.02.2018
» 11:00 | Enviform Třinec-HBC Malenovice
» 11:30 | HBK Bulldogs Brno-Sršni Svitavy
» 12:00 | Sokol Poruba-HBK Kyjov
SO 25.11.2017 | 11:00
7 : 4 (1:2,4:1,2:1)
SO 25.11.2017 | 13:15
6 : 3 (2:1,1:1,3:1)
SO 25.11.2017 | 10:00
1 : 8 (1:2,0:4,0:2)
SO 25.11.2017 | 12:15
0 : 11 (0:1,0:4,0:6)
SO 25.11.2017 | 11:00
6 : 3 (2:0,2:2,2:1)
SO 25.11.2017 | 13:15
0 : 4 (0:1,0:2,0:1)
Nejbližší utkání - Sobota 03.03.2018
» 10:00 | HBK Kyjov-HBC Hodonín
» 11:00 | HBC Malenovice-Zohor
» 11:00 | HBK Bulldogs Brno-Martin (SVK)
» 12:15 | HBK Kyjov-HBC Hodonín
» 13:15 | HBC Malenovice-Zohor
» 13:15 | HBK Bulldogs Brno-Martin (SVK)
SO 11.11.2017 | 11:00
5 : 1 (1:1,2:0,2:0)
SO 11.11.2017 | 13:00
6 : 3 (1:1,2:0,3:2)
SO 11.11.2017 | 10:00
3 : 0 (1:0,0:0,2:0)
SO 11.11.2017 | 12:00
2 : 1 ss (1:1,0:0,0:0-1:0)
SO 11.11.2017 | 10:00
1 : 0 (0:0,0:0,1:0)
SO 11.11.2017 | 12:00
2 : 0 (1:0,0:0,1:0)
Nejbližší utkání - Sobota 10.03.2018
» 10:00 | Eagles Brno-SK Sudoměřice
» 11:00 | HBK Kyjov-Zohor
» 11:00 | HBC Hodonín-Slovan Bratislava
» 12:00 | Eagles Brno-SK Sudoměřice
» 13:00 | HBK Kyjov-Zohor
» 13:00 | HBC Hodonín-Slovan Bratislava

V dané sezóně nebylo dosud odehráno žádné utkání.

V dané sezóně nebylo dosud odehráno žádné utkání.

ilustrační foto (foto: Bohuslav Stehno)

Byl nejmenší a smáli se mu. Fraňo dnes prohání reprezentanty i svůj idol

Bohuslav Stehno | 20.11.2017 16:59:55 | 164x

/HVĚZDA 11. KOLA CROSSDOCK EXTRALIGY/ Sudoměřice - Věkem byl ještě v přípravce, jenže tenhle malý špunt už dávno zápolil mezi staršími kluky. Jeho starší spoluhráče brzy smích přešel, když začal ukazovat vysoký potenciál a ohromný talent. Malý vzrůst Matěji Fraňovi zůstal, zato výkony podává obrovské. Útočník Sudoměřic se v osmnácti vyšvihl do Top 10 kanadského bodování extraligy a prohání svůj věčný idol Petra Nováka. „Každý by chtěl být jako on,“ míní mladý střelec.  

Jenže brzy možná budou zástupy mladých kluků chtít být stejně dobří jako Fraňo. Kluk narozený kousek od hranic se Slovenskem je totiž pod palbou nabídek od východních sousedů. Přes pár kopců dál byste totiž našli Skalici, která patří k tomu nejlepšímu v zemi mistrů světa a dravého forvarda „Sudek“ už dobře zná a má o něj eminentní zájem. V létě už se nejspíš vábení neubrání a vyrazí za ještě techničtějším hokejbalem a třeba také velkým titulem ze Slovenska. „Nejprve ale zůstanu v Česku. Odtud je to do reprezentace dvacítek blíž,“ uvědomuje si.

Proti Pardubicím jste si připsali pěkný výsledek. Jak jste si zápas užili?
Určitě jsme si to užili. Poslední kola jsme prohrávali, měli jsme trochu hlavy dole. Řekli jsme si v kabině, že konečně začneme dobře hrát a to své. Ukázali jsme si na trénincích, jakou chceme předvádět hru a co chceme dělat. Zapojili jsme to do zápasů a tentokrát jsme vyhráli zaslouženě. Všem to sedlo a já jsem si zápas užil asi nejvíc, protože jsem zaznamenal právě jeden gól a asistenci proti Pardubicím... mistrům... to je dobrý zážitek. 

Extraliga je letos vážně hodně našlapaná a vy jste v posledních kolech ztráceli. Vítězství nad Pardubicemi vás posunulo mezi kandidáty na čtvrté místo. To vám dá klid na práci a umožní zakončit podzimní část v klidu.
Jsem rád, že jsme na takové pozici a můžeme soupeřit o čtvrté místo. Na tréninku napneme síly na maximum, přeneseme naše úsilí do zápasu a věřím, že doma proti Plzni zase vyhrajeme. (rozhovor vznikal před zápasem s Plzní 16.listopadu, Sudoměřice vyhrály 3:2 po nájezdech a poprvé v historii proti Plzni, pozn. aut.)

Překvapí to tím víc, že máte v mužstvu spoustu mladých hráčů. Jak se daří dát tým dohromady?
Je tam hodně kluků z Kyjova, co tam hráli, a ještě hrají za starší dorost. Trenér Pavel Šedík se dohodl s trenérem Sudoměřic Zdeňkem Juráskem, že můžou chodit na tréninky a teprve potom se uvidí, jestli je vůbec využijeme do hry. No a jeli s námi už na Český pohár, kde hráli fakticky skvěle, urvali jsme tam skvělé druhé místo. Kluci tam podali vážně dobrý výkon a zaslouženě hrají v Sudoměřicích.

Máme skvělou partu lidí, táhneme za jeden provaz

V mužstvu je hodně hráčů ročníků 1999 a 2000. Jaká je rovnováha v kabině mezi „starými“ a mladými?
(smích) Funguje to asi stejně jako v každém jiném týmu. Nosíme míčky, někdy dělám pití pro tým. Máme sice kustoda, ale my posloucháme starší hráče a děláme vše, co nám řeknou. Máme skvělou partu lidí, táhneme za jeden provaz a my mladí jsme rádi, že vůbec můžeme být v týmu. 

Když se ovšem podíváme podrobněji na vaši soupisku, zjistíme, že vám v kádru chybí střední generace. Najdeme tam hráče, kterým už je hodně let a potom se tam kříží zcela mladá nová generace. Přiznám se, že jsem dlouho tak extrémní složení mužstva neviděl.
Je to zvláštní i pro mě. Ale když se podíváte třeba na Pardubice, tak uvidíte také mladé kluky, protože ti starší hráči odešli, a přitom je to také super tým. U nás v Sudoměřicích je asi docela těžké nabírat, protože hned vedle máme Skalici, s níž jsme měli také dobrou spolupráci. Bohužel tak to je. Ale dáváme do hry mladé z Kyjova. Rozhodně je to velká zkušenost i pro mě. 

A využíváte spolupráce se Skalicí ještě dnes?
No. Ozval se mi jeden hráč, Martin Rampáček, s tím, že by mě vzali, mají o mě velký zájem. Ale domluvili jsme se ještě tak, že zůstanu v Sudoměřicích, protože z české extraligy je to do dvacítkové reprezentace mnohem blíž a budu na očích. Dvacítku trénuje Milan Maršner, kouč mládežnické reprezentace a asistent v Kladně. Právě v tom zápase mě uvidí a bude to určitě lepší. Skalice je sice velmi dobrý tým, hraje na vrcholu a podívá se pravidelně do finále. Je to fakt super nabídka, ale teď zůstanu raději v „Sudkách“. 

Ale tolika mladým hráčům z Česka se nepovedlo, aby dostali nabídku z velkého slovenského týmu a hráli tam.
Víte, hraji tam skalickou ligu, což je jen lokální soutěž a tam mě lidé z klubu viděli. Dařilo se mi tam, dával jsem góly a měl i asistence. Ptali se mě, zda bych to u nich nezkusil. Jezdívají sledovat také zápasy Sudoměřic, protože to mají za humny.  

Takže o vás dobře vědí a v létě vám nedají pokoj. Skalice nejspíše počká, až dohrajete sezonu, pojedete na mistrovství světa a potom vás kontaktují.
(úsměv) Počítám s tím.

Ve slovenské lize je to ještě o krůček rychlejší

Jaká bude vaše budoucnost výhledově? Zkusíte štěstí právě na Slovensku, jehož soutěž se momentálně považuje za nejlepší na světě?
Bude to určitě pokrok oproti české extralize. Vyplývalo to už ze skalické ligy. Hrál jsem tam proti mistrům světa. Navíc jsem se jezdil dívat na tamní extraligové zápasy. Je to tvrdší a rychlejší hra. Chtěl bych si to zkusit, protože bych mohl nasbírat spoustu zkušeností, které bych mohl dobře prodat i v reprezentaci.  

Co by vás slovenská soutěž naučila?
Česká extraliga mi pomáhá zlepšovat přehled ve hře. Nemáte totiž moc času na to, abyste se rozhlédl, ale musíte hned nahrát, nebo napálit balónek na bránu. Ve slovenské lize je to ještě o krůček rychlejší. Jste u mantinelu a už vás hned dohrávají. Musíte si míček hned ťuknout se spoluhráčem a všechno jde do brány. Takže největší rozdíl je opravdu v rychlosti a tvrdosti. Říká se, že Slováci jsou horké hlavy a přece víme, že tak hrají. (úsměv) 

Dokážete si představit, v čem se tolik zlepšili ať už na klubové či reprezentační úrovni, že z dříve bronzových a stříbrných týmů je najednou ten zlatý?
Slyšel jsem, že nemají tolik reprezentačních srazů. Absolvují jich prý deset. Ale řekl bych, že velký kus práce udělali v přístupu. Trenéři jdou na to s hráči dobře, vysvětlují jim vše. Jinak si nedokážu vysvětlit, v čem nastala hlavní změna. 

Pokud byste zůstal na Slovensku delší dobu, mohl byste žádat o občanství a určitě by po vás časem sáhla i slovenská reprezentace. Šel byste do toho?
Myslím si, že bych zůstal věrný naší reprezentaci, protože jsem Čech, mám k tomu rozhodně blíž. A asi by to bylo blbé hrát proti vlastní zemi! 

Na druhou stranu je teď slovenské národní mužstvo nejsilnější na světě. Vidina zlaté medaile by byla určitě lákává.
To bezesporu ano, ale se Slováky hrajeme vyrovnaně už ve dvacítkách. Hráli jsme s nimi na mistrovství světa v Sheffieldu a byl to vyrovnaný zápas, porazili jsme je na nájezdy. Přemýšleli jsme už nad tím, že bychom je mohli porazit i ve finále. Jenže jsme hráli semifinále s Kanadou a tam jsme nehráli to samé, co se Slováky. Rychle jsme dostali dva góly, dali hlavy dolů a bylo to špatné. Každopádně se na Slovensko dotahujeme a už druhý rok po sobě máme stejný cíl - dosáhnout na zlatou medaili. A my všichni chceme vrátit zlato domů do Česka. Máme o to větší motivaci. Konkurence bude veliká a já věřím, že kouč Milan Maršner vybere dobré hráče, kteří si nominaci absolutně zaslouží a vyhrají zlato. 

Jednou bych chtěl vyhrát kanadské bodování a dokázat, že i na Moravě jsou skvělí hráči

Co se vám vybaví, když vám řeknu jména jako Barnošák, Kruček, Novák?
Nejlepší hráči v extralize, ke kterým řadím i Tomáše Wróbela. Byli mým vzorem, když jsem byl ještě hodně mladý kluk a hrál dorostenecké zápasy v Pardubicích. Jsou to techničtí hráči, je skvělé se na ně dívat a něco se od nich přiučit. Český hokejbal jsou oni, a hlavně Petr Novák. 

Přesně, jak říkáte. A vy jste teď v kanadském bodování těsně za ním. Oba máte třináct bodů, dělí vás jen to, že slavný český kapitán vstřelil více branek.
Tak je to příjemné být na stejném místě jako tak skvělý hráč, jakým Petr Novák je. Je to dobrý pocit a dobrá motivace pracovat ještě více. Určitě bych se chtěl někdy dostat do čela kanadského bodování, vyhrát ho a dokázat, že i na Moravě jsou skvělí hráči. 

Narážíte na to, že už spoustu let se v čele statistik neobjevil žádný hráč moravského klubu. To bychom museli pátrat hodně hluboko v paměti i hokejbalové minulosti.
Já sám asi nevím, ale určitě se na to ještě podívám. Jedno snad říci můžu - jsem nejspíš nejmladším moravským hráčem, který byl kdy tak vysoko v kanadském bodování a dával góly. Je to skvělý pocit. Jsem vděčný, že mě trenéři stavějí. 

Vy už hrajete v první formaci. Podle vašich bodů to vypadá, že vám souhra svědčí.
Hraji s Honzou Kalužou a Adamem Hrubošem už od začátku sezony. Skoro hned jsem zapadl do formace a vyhověli jsme si. Ale chtělo by to ještě, aby se s produktivitou přidaly i další lajny, protože nás už si soupeři hlídají a my potřebujeme, aby se trefovali i jiní a byli jsme nečitelní.  

Do týmu jste ovšem zapadl už vloni. Jak vás berou spoluhráči už ve druhé post nováčkovské sezoně a jakou máte pozici? Táhnete Sudoměřice v bodování, střílíte góly. Už vám asi zbývá jen dělat sudoměřického kapitána.
(smích) Nad tím jsem ještě nepřemýšlel, ale myslím si, že máme skvělého kapitána Michala Tótha, který nás hecuje v kabině i na hřišti. Víte, jsem rád, že ty branky střílím a moc tím pomáhám ke třem bodům týmu v extralize. Doufám, že to tak bude fungovat, to bych byl moc rád. Ale někdy už cítím, že kluby a hráči už si nás pořádně proklepli, znají naši hru, takže už to není tak překvapivé jako první sezonu mezi muži. 

Na druhou stranu musíme říct, že jste na extraligu extrémně malý hráč. Považujete to vůbec za výhodu?
No... jsem rychlý a mrštný. V mrštnosti a zrychlení spočívá moje hlavní výhoda.

Vzorem v Sudoměřicích je kouč Zdeněk Jurásek

Když jsme zmiňovali Petra Nováka, je potřeba říct, že s tímhle jednou tak velkým hráčem byste osobní souboj asi nevyhrál. Nejspíš by vás po kontaktu posadil na zadek, že?
To každopádně jo. (smích) 

Ale vy byste asi takový souboj jeden na jednoho vyhrál rychlou kličkou, co myslíte?
Je to těžká otázka. Nechci se nijak vychloubat, kdybych si věřil, tak možná ano. Vážně nevím, jak na to přesně odpovědět, ale je možné, že bych ho dokázal obejít. Ale asi na něho jen tak nenarazím, aby to bylo jeden na jednoho. Ale je to neuvěřitelně silný hráč. On má fakticky úžasné pokrytý míčku a přehled ve hře. Strašně dobře si to dávají s Bacovským. Mají pořád balónek na holi, jsou výborně sehraní a hodně dobře čtou hru.  

Když se bavím s mladými hráči, každý mi říká, že by chtěl být jako Petr Novák. Jak jste na tom vy?
(úsměv) V jednom rozhovoru už jsem říkal, že právě on byl můj hokejbalový vzor a jeho gól ve finále z Plzně byl fantastický. Kdo by nechtěl být jako on, že? Je to fakt skvělý hráč, má toho moc a moc za sebou a ví, o čem mluví. Mladí hráči v Hradci Králové mohou být jedině spokojení, že mají takového hráče a borce v týmu, který jim může předávat zkušenosti! 

A jaký vzor máte v Sudoměřicích?
Je to asi můj trenér Zdeněk Jurásek. Od první chvíle mě žene dopředu a říkal mi, abych se nebál velkých zápasů, hrál si to svoje a hrál pořád dopředu. Vždycky před zápasem mi pár věcí řekne v kabině a uklidní mě. Nabádá mě více ke střelbě, protože ví, že mám dobré zakončení a chce, abych ho víc využíval. Na trénincích si vždycky nějaké varianty nakreslíme. Zkoušíme si různé situace, klidně se postaví, vezme hokejku, nahrává mi a já pálím z první. I tím se hodně zlepšuju. Chce, abych byl ještě lepší. 

Tím, že je v klubu hodně mladých borců na vás asi působí jako váš táta. Probíráte spolu i život mimo hokejbal?
Dbá na to. Mimo hřiště se s námi rád baví a říká nám, v čem bychom se měli ještě zlepšit. Nedá se říct, že by byl přísný, ale nebojí se říct své a napřímo. Když jezdíme na výjezdy, je s ním i sranda. Je to fakt super trenér a já věřím, že to s ním dotáhneme do play-off, do semifinále a sáhneme si na placku.

Jsem strašně soutěživý! Neumím prohrávat

Takže se o váš růst pečlivě stará. Ale prozraďte, jestli existuje vůbec nějaká činnost, v níž nevynikáte?
Občas už si ze mě utahují, že na co sáhnu, to mi prostě okamžitě jde. Narodil jsem se asi jako talent na všechny sporty. Když mám volno, jdu si zahrát fotbal, který jsem hrával i závodně za Kyjov. Basket jsem hrál, za školu hraji i florbal. Musel bych popřemýšlet, co mi vlastně nejde, ale věřte tomu, že bychom určitě něco našli. 

A co volejbal?
Volejbal jsme hráli jedině na koupališti, nebylo to úplně zlé, nějaké základy tam byly. Co by mi asi opravdu nešlo, to jsou bojové sporty. Nejsem zvyklý na to se bít a není to můj šálek kávy. 

Když si vzpomenu na Slavomíra Švancara, ten rád o sobě říká, že je hrozně soutěživý a musí ve všem vyhrát. Jste také soutěživý?
Jsem a strašně! Neumím prohrávat. Když už prohraju, jsem hrozně rozčílený a zlobím se na každé spoluhráče. I když prohraju, vždycky musíme jít a znova si to zopáknout.  

Takže po nevydařených zápasech asi sedáváte v kabině o trochu déle než jindy, že?
No jo! Je to přesně tak. Prohry mě hrozně mrzí a beru je hodně těžce.

V kabině sedím hned vedle ledničky

Zastavme se ještě u bratrů Hujsových. Kolik jste si toho vzal od těchto bombarďáků?
Milan Hujsa ještě hraje a v kabině jsme si i pár věcí říkali. Poradil mi, co a jak mám dělat na hřišti. Věřte mi, že poslouchat ho je pro mladého kluka jako já obrovská zkušenost. Dívat se na něho, jak hraje extraligu, to je velká škola pro všechny mladé. Jeho bratr byl tuším i draftovaný do NHL, ale on už jen chodívá koukat na tréninky a zápasy. Někdy si vezme slovo a pár věcí nám řekne, jak by to mělo na hřišti vypadat.  

Máte díky současným výkonům i větší slovo v kabině?
To se říct nedá. Sedím tam většinou v klidu a mluví starší hráči, kapitán, nebo jeho asistent. Kdybych měl mluvit, asi bych se rozčílil, a to by potom padaly slova. Radši nic neříkat. (úsměv) 

Kam vás vůbec už v první sezoně posadili? Většinou mladí sedí někde v rohu, než se propracují k lepším místům. Byl to i váš případ?
(smích) Byl, sedím hned vedle ledničky. 

Vy máte v kabině ledničku?
Ano. Máme jí tam a kluci si tam nechávají uložené pivo, občas si ho po zápase dají. My mladí tam máme ale nějaké to nealko. My mladí ani pivo nepijeme a já myslím, že by nám to trenér nedovolil. (úsměv) Navíc já jsem velký abstinent. Ale vždycky tam počítáme, kolik lahví starší kluci vypijí.  

Sudoměřice jsou u hranic se Slovenskem, takže bych počítal s tím, že se najde i nějaká Borovička.
Je tam pochopitelně i Borovička, našel byste tam i tradiční domácí slivovici. Ale pozor, alkohol se otevírá jen tehdy, když vyhrajeme. 

Naši mistři nás upozorňují na to, že řemeslo má zlaté dno

Jaké byly vůbec vaše začátky v Kyjově?
V Kyjově jsem hrál od sedmi roků. Měl jsem hrát tenkrát ještě v nižších kategoriích, ale už jako malý jsem hrál za mladší žáky. Byl jsem nejmenší, všichni se mi smáli, ale byl jsem tam. Hrál jsem s kluky, co mi předávali zkušenosti. Nejvíc mi dal ale trenér Pavel Šedík. Vždycky si na nás udělal čas, měli jsme tréninky i pětkrát týdně. Každý den v šest hodin a pořád do nás pumpoval informace, jak máme hokejbal hrát. Byl jako náš druhý táta. Věnoval sem nám fakt hodně, až nás to někdy štvalo. Ale jeho tréninky byly nakonec ku prospěchu věci. O prázdninách jsme na dráze trénovali v úmorných třicetistupňových vedrech. Chodilo nás tam hodně a také nás to bavilo. Byl jsem rád za to, že nám dává tolik svého času. Bez něj bych dnes určitě nebyl tam, kde jsem teď. 

Byl přísný?
Řekl nám věci, které jsme dělali špatně. Bavil se s námi normálně, někteří hráči už si s ním i tykali. Bavili jsme se s ním skoro jako s kámošem, ale jakmile přišel zápas, změnil se a klidně na nás řval. Jenže pro nás to byla motivace do dalších zápasů. Pomáhal nám se zlepšovat. 

Máte ke Kyjovu srdeční vztah?
Ještě vloni jsem tam hrál za muže. Hrávali jsme brněnskou ligu, ale od příštího roku už bude spadat tuším pod druhou ligu. Tam jsme byli třetí, ale někteří hráči odešli i do Sudoměřic. Hrávali tam i dorostenci. Dnes už nejsem hráčem Kyjova, ale mám to tam rád. Chodívám se dívat na zápasy a občas si tam ještě zatrénuji. 

Co vlastně studujete?
Jsem ve třetím ročníku zednického oboru a brzy mě čekají závěrečné zkoušky. Potom bych rád šel na nástavbu a udělal si maturitu. To je také velká motivace. V tomto oboru se dnes drží peníze. Naši mistři nás upozorňují na to, že řemeslo má zlaté dno a my se toho držíme. Takže se nebojím, že by o nás v této branži nebyl zájem. O zedníky bude vždycky nouze. 

Založíte si jednou firmu?
Napadlo mě to, ale tak daleko ještě nevidím. Nejprve očekávám to, co bude na nástavbě a soustředím se hlavně na maturitu. A vysoká škola? Myslím, že bych na to neměl. Nejsem na školy tolik stavěný. Učitelé mě nabádají, abych se víc učil. (úsměv) Oni vědí, že mám hodně tréninků.